Fotogalerie 

Výsledky celkem

M49 M50 Z44 Z45

Po žhavých dvou dnech přišla příjemnější neděle, teplota se držela pod 25 stupni, vítr byl čerstvější a vanul od Ústí k Děčínu, vzduch byl nasycen nočními srážkami. Nejklasičtější trasa desítky v Ústí nad Labem, od svádovského hřiště do Velkého Března a zpět, je pokrytá rychlým asfaltem, na který se vydalo 120 běžců a běžkyň. Závod sám pro sebe si zaběhl Zdeněk Pinc, který výrazně posunul rekord závodu až na hranici 33:30, přesto nebyl s výkonem úplně spokojený, myslel si na čas pod 33 minut. Protivítr po otočce mu však potřebné vteřiny ubral, ale myslím, že Zdeněk nemusí smutnit, byl to skvělý výkon.

Když jsem se v minulém týdnu bavil s Radkem Narovcem, majitelem behej.com, vzpomínal na nejmenovaného brněnského závodníka, který má už po kilometru běhu pěnu u úst, ale hlavně všem okolo sprostě nadává. Každý má jiný rituál, který mu při běhu pomáhá, hlavně že nemá vzteklinu doopravdy. V Česku, jako zemi, kde se už přes deset let tato nemoc nevyskytuje, nám odpadají starosti, které řeší třeba běžci v jiných zemích. Uvědomil jsem si to před pár dny, kdy jsem běhal v Chorvatsku a po vyběhnutí z turistických oblastí do kamenných polí, plání a voňavých lesů, jsem potkal minimálně tři psi jevící známky toulavosti. Můj zjev a výraz je naštěstí odehnal, ale hezčí běžci by nemuseli mít tolik štěstí. Pak by šel výkon opravdu stranou. Takže buďme rádi, že se u nás můžeme soustředit hlavně na ty časy a endorfiny, koukněte se na následující pozvánky na další běhy v Ústí.

Místo startu u autodromu v Sosnové je pro závodníky skvělé, bezproblémové parkování a na start sto metrů, rovnýma nohama na cestu s pískovým podkladem přikrytou jehličím borovic. Letos však v původním termínu na konci března autodrom pořádal velkou motoristickou akci a na běžce nezbyl prostor. I proto pořadatelé z českolipského atletického klubu museli závod přesunout až na 12. června, což se podepsalo na účasti.

foto a text Miroslav Vlach

Všichni tvrdí, že uhlí už kutat nebudeme, ve Varvažově se každý rok schází borci, co na uhlí nedají dopustit. Sedmý ročník Uhelného muže přivítal 34 pětičlenných týmů, soutěžilo se ve dvanácti disciplínách, které vyžadovaly sílu, vytrvalost, odvahu a vtip. Bez dopingu šílenci ručkovali ve větvích stromů nad vodou, vrhali špalkem do dálky, trhali lana, stavěli vory, svým trénovaným dechem provokovali vodníky a v mazlivém blátě nabízeli svá těla hladovým divákům. Byla to dřina, na bednu chtěli všichni. Závěrečný běh s kbelíkem uhlí kolem rybníka vyhrála žena, což nikdo ze svalovců nečekal. Jmenuje se Jaroslava Bendlová a byla z týmu Marná Snaha. Pozor přátelé! Kdyby náhodou tato dáma dorazila na Střížák, tak máte problém. Běhá jako dobře promazaný robot Nejstaršímu nadšenci bylo sedmdesát let, jmenuje se Pavel Čmelík a v blátě se pral jako malý kluk. Vítězné družstvo si už nevybavuji, ale na tričku měli kluci nápis Pussy Team. Byla to místy pastva pro oči. Svalnatí kluci atakovali Ninja Faktor, krásky v bikinách se předkláněly tak, že rozhodčí měl závrať. Příští ročník si nenechte ujít.