Začátek 20. století byl obdobím celé řady přelomových objevů ve fyzice. Rakouský vědec Victor Franz Hess se snažil vysvětlit samovolné vybíjení elektroskopu. Bylo mu jasné, že musí existovat záření, díky kterému k vybíjení dochází. Ale kde se to záření bere? Hess měl hypotézu, že by mohlo přicházet z vesmíru a chtěl tuto myšlenku potvrdit tím, že vystoupá balónem do několikakilometrové výšky a stanoví, zda nebude vybíjení rychlejší. Několik vzletů provedl z Vídně, ale nedosáhl potřebných výšek, jednak díky reliéfu, ale především kvůli plnícímu plynu. Potřeboval balón plněný vodíkem. Ten v monarchii ve velkém vyráběla především ústecká Spolchemie, tehdejší Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu. Balón dodal německý vzduchoplavecký spolek z Teplic, který ho dopravil do areálu ústecké chemičky. S příslibem pěkného počasí a slabého jižního větru začalo plnění balónu vodíkem tak, aby bylo možné vzlétnout 7. srpna 1912 ráno. V 6:12 pustili pomocníci poslední kotvící lano a balón začal stoupat. Ústí se pomalu vzdalovalo, hrad Střekov strážící bránu do Čech byl menší a menší. Letci rychle nabírali výšku, museli překonat hřeben Krušných hor, s čímž jim vydatně pomáhal stoupavý proud, který se zde o hory zvedal. Z výšky byly vidět obce Petrovice, Telnice, masiv Tiských skal, a v dálce už Drážďany. Victor Hess se však nekochal malebnou krajinou, věnoval se experimentům. Podle barometrického měření vystoupal až do výše 5.350 metrů nad mořem. Zde se již projevovali problémy s dýcháním a hlavně pro jeho experimenty to byla výška dostatečná a balon mohl začít klesat ve stálém jižním proudění směrem k Berlínu, nedaleko kterého také přistál. Data, která při letu získal, plně potvrdila jeho hypotézu. Ve velkých výškách skutečně mělo záření větší intenzitu, přichází tedy z vesmíru! Dnes tento proud částic známe pod názvem Kosmické záření. Tento objev určil směr mnoha dalším výzkumům a rakouský fyzik tak plným právem obdržel za objev kosmického záření Nobelovu cenu, kterou získal v roce 1936.