Ve zmiňovaném úseku jsou navíc i relativně rovné části, takže ve stoupáních to opravdu stálo za to. Nejpříkřejší úseky (byly na trati dva) pak běžci překonávali většinou chůzí, ruce zapřené o stehna. Po tomto stoupání z hlubokého údolí, které kdysi vyhloubilo Labe, než si našlo dnešní cestu, přišel rovnější úsek a dvě obkroužení vrcholu. Počasí bylo sympatické, necelých dvacet stupňů a nepršelo, i trať nakonec stačila vyschnout. Do kopce vyběhl první Petr Zuda následovaný Kryštofem Vilkem. Kryštof vyběhl opravdu skvěle a jeho ztráta nebyla velká. To cítil i Petr a běžel horní úsek opravdu na krev, nakonec zaběhl trať pod 20 minut! Minutu a čtvrt za ním pak doběhl Kryštof.
To už jsme my v cíli viděli v dálce několik barevných triček, jak se blížilo pět běžců, kteří se vešli do půl minuty. První bylo bílé a jeho nositelem byl Ladislav Vojtěchovský, který zvolil taktiku pomalejšího výběhu a pak předběhl své soky ve druhé polovině závodu. Svoji pozici musel obhajovat před sprintujícím Mírou Svobodou, s drobným odstupem za nimi doběhl Jirka Vlček a Lukáš Eliáš, Vladimír Slezák ztratil dalších 70 metrů.
Za těmito běžci mířila k cíli již první žena, Jarmila Sobecká, její čas byl 23:52. Stíhal ji dnes nejlepší padesátník Jirka Masorsič, který předběhl i dalšího výborného borce v této kategorii Vláďu Valtra z Roudnice. Minutu na to dorazila do cíle i celkově druhá žena Markéta Hronová, doběhla ve dvojici s Radkem Ženíškem těsně před třetím v kategorii M50 Jardou Novákem z Brné. Tito tři běžci přivedli do cíle "hlavní pole", které bylo ale řádně roztrhané. Za Jardou byl velemínský Roman Šnaidauf, místní Miloš Hruška a pak hlasitá dvojice, kdy bojovným pokřikem hnal při sprintu do cíle Pavel Vorlík Zbyňka Bařtipána. Ty měl na dohled Tomáš Janík běžící za Sponu Teplice. Ve dvojici "větrušských" běžců dobíhajících následně byl David Moravec před Jardou Freibergem. Vzhledem k tomu, že dnes byla vypsaná kategorie do 35 let, vynesl tento výkon Davida na stupně vítězů v této kategorii.
Pak připádil do cíle Mirek Škarohlíd a za ním celkově třetí žena a druhá ve své kategorii Veronika Vágnerová. Poté se prach na cestě trochu usadil, než ho opět zvířil skvělý Miroslav Bečka, báječná Jiřina Pecková (třetí v kategorii Z40) a výborná Jana Nováková (druhá v Z39). Do dnešního závodu vyrazil i syn Lukáše Eliáše Josef (ročník narození 2008!). Při prezentaci dumal, za který oddíl bude startovat, fotbalisté to nakonec nebyli, přednost dostala jeho základní škola. Kopec zvládl skvěle, stejně jako celý závod, a tak si mohl při závěrečném vyhlášení užít zasloužené ovace, které ho jistě povzbudí v jeho budoucích sportovních aktivitách. Po doběhu zamířili všichni zpět do prostoru startu, někdo po trati závodu, někdo zvolil pro vyklusání mírnější seběh k Miladě. Už nahoře jsem chtěl trochu vyzpovídat Markétu Hronovou, abych zjistil, co ji k nám zaválo až od Chrudimi. Měla však naspěch, z tratě prý zahlédla při oběhu Rovného vynikající houbu, sírovce, tak pro něj ještě utíkala. Rozhovor jsem s ní tak mohl udělat až v cíli.
Markéto, gratuluju Ti k dnešnímu výkonu, běháš za nějaký oddíl?
Ne, vůbec, já mám běhání až jako sport číslo tři. Jedničkou je pro mě plavání, pak kolo a potom teprve ten běh. Tady u Vás v okolí jsem byla před 14 dny na duatlonu Krušnoman (v ženách skončila celkově třetí pozn. red.)
Jak Tě napadlo jet dneska běhat zrovna k nám?
Byla jsem s kamarádkou na výstavě psů v Litoměřicích. Ona akorát skončila, tak jsem skočila do auta a jela sem. O běhu jsem věděla z internetu.
Jaké máš psy?
Střední bílé pudly, všichni si myslí, že to je městský pes, ale já s nimi žiju v takovém starším baráčku na venkově, u Chrasti u Chrudimi. Dříve jsem bydlela v Pardubicích, tady nemám takový komfort, ale říkám, že žiju o to veselejší život.
Jak se Ti běželo?
Špatně, jsem strašně unavená. Neměla jsem ideální zimní přípravu, dost jsem marodila. Sezónu tak začnu vlastně až v červnu, triatlonem CzechMan. V létě si chci dát nějakého dlouhého IronMana. Teď mi vrcholí příprava, jsem na konci posledního přípravného cyklu. Poslední týden mám opravdu nabitý. Minulou sobotu jsem si zaběhla osobách na pětku (20:02), pak mě v týdnu postupně čekal běh na 1.500 metrů, Pardubický pohár (plavání), časovka na kole do vrchu a včera jsem běžela překážkový závod po pardubickém dostihovém závodišti.
Ten dnešní závod je dost specifický...
Tohle se mi moc líbilo, nevadí mi běhat do vrchu. Ale jak jsem po tom týdnu unavaná, bála jsem se, že nahoře zakopnu na těch kamenech. Když jsem viděla, že budu druhá, tak jsem si hlídala hlavně to a ten konec jsem trošku vypustila. Jinak krásný, lesy jsou tu jinačí než u nás. I ty homolovité kopce se mi moc líbí, závod super. Byl výborně značený, já všude bloudím, ale tady zabloudit nešlo. Dneska mě čeká ještě bazén a posilovna.
Jaká je Tvoje profese?
Jsem učitelka, učím v Přestavlkách ve Výchovně léčebném oddělení.
Co to je prosím Tě za tu houbu, pro kterou si běžela?
To je sírovec. Rostl tam u země, divím se, že ho nesežrala prasata, budu ho mít na tři dny, udělám z něj řízky i omeletu. Viděla jsem ho v tom ohybu jak se běželo to kolečko.
Tak ať se Ti daří nejen ve sportu a věřím, že se zase někdy uvidíme!
