V jednom takovém místě mohou běžci vidět Bílou kapli, stavbu postavenou kolem roku 1750 právě u tehdejší hlavní cesty, dnes je kaplička uprostřed lesa a vy už víte proč. Českolipská radnice ji nechala v devadesátých letech zrekonstruovat, a spolek Drobné památky severních Čech z ní odstranil v roce 2012 malby vandalů. Na kraji lesa u obce Sosnová je zvláštní kamenný dům, který na přelomu 18. a 19. století obýval alchymista Johann Gregor Abert a kul zde svoje pokusy. Co zde po něm v lese zůstalo nikdo neví, i když jeho syn se snažil všechny předměty zakopat. Mystéria těchto lesů, které jsou šíjí nad Provodínskými kameny spojena s lesy až k Mnichovu Hradišti, zažil na vlastní kůži i vynikající českolipský běžec Zdeněk Bufka (např. stříbrný na ME Masters v roce 2013). Podívejte se sami na jeho svědectví (čas videa 30:35) https://www.youtube.com/watch?v=EAVCODmSTKw. Nejsem si jist, zda Zdeněk souhlasí s interpretací autorů pořadu, ale něco záhadného tam bylo, Vám by to nevrtalo hlavou? V každém případě, když mě dneska předbíhal (běžel maraton na čtyři okruhy), běžel skvěle, nevím, jak to dělá, že se skoro neboří do písku. Asi to mají ti českolipáci nějak natrénované (ale spíš je to tím, že není tak tlustej jako já - pozn. autora).

Tak místo závodu máme zmapováno a můžeme se věnovat samotnému Horolezeckému krosmaratónu. Letos se běžel už 32. ročník, pořadatelem je horolezcký oddíl Skaláci, a vypsané tratě jsou maratón, půlmaratón (ten se zde dříve běhal jen na divoko, tak ho pořadatelé přidali), čtvrtmaratón a závody pro všechny od dětí po dorostence na kratších okruzích. Velký okruh je 10,5 km dlouhý, takže všechny vypsané vzdálenosti se měří velmi jednoduše z jednoho místa. Start je kousek od autodromu v Sosnové, bývala tam taková lesní špička, letos vykácená. Po drobném stoupání je krásný seběh mezi skálami a dále rovinka až k Bílé kapli, tam trasa vede chvíli po té bývalé hlavní cestě. Pak se odbočí prudce doprava, mezi 2. a 3. km je největší stoupání. Za 5 km se trasa dotkne silnice Zahrádky - Srní, odrazí se od ní zpět do lesů, několik set metrů po asfaltu k železničnímu přejezdu a pak už zpět zase jen les a les (a ještě trochu lesa) až do cíle. Paráda! Ta trasa je opravdu nádherná, pískové cesty tlumí kroky, stromy vyrábějí dostatek kyslíku pro všechny běžce a ještě dost zbyde.

Prezentace je v posledních letech v kulturáku v Sosnové, jsou zde i toalety. Chvilku jsem se zorientovával v tom, jak se mám přihlásit, ale vše mi bylo ochotně vysvětleno. Z papíru formátu A4 jsem si odstřihl přihlášku, vyplnil a zanesl k jednomu stolku, kde jsem obdržel číslo, byl zařazen do kategorie a moje nacionále byly zapsány do seznamu, načež jsem byl odeslán do jiného koutu sálu, kde jsem zaplatil startovné a moje přihláška byla opsána podruhé, tentokrát do počítače. Měl jsem třičtvrtěhodinku do startu, tak jsem se šel podívat na maratónce, kteří vystartovali v 10:30. V prostoru startu mezitím dobíhaly i dětské běhy. Se stopkami zde stál i Vasil Dogaru, což mě vždy naplní jistotou, že bude změřeno každému všechno, co je třeba. Měl jsem krátké dilema, zda poběžím v krátkých či dlouhých elasťákách. Nakonec jsem vybral krátké, protože v dlouhých vypadám velmi divně. To ale i v krátkých, takže jsem si vzal dlouhé, jako většina startovního pole.

Start čtvrtmaratónu byl v 11:45, proto jsem viděl probíhat cílem prvního kola většinu maratónců. Nás stálo na startu asi stovka, už to vypadalo, že odstartujeme, ale tu se v dálce objevila postava Petra Cmunta, který pádil jako by ho honil alchymistův duch. Rozestoupili jsme se a udělali Petrovi dlouhou uličku, která mu bouřlivě aplaudovala, takový doběh se mu musel líbit! A za ten výkon si ho rozhodně zasloužil. Pak už to vystřelilo a vyběhli jsme my. Můj plán byl jasný, nezůstat někde v lese sám, samotinký, to bych se potom všem, co jsem si o tomhle lese přečetl, asi bál. No ale počkat, jsem nějak poslední a nevypadá to, že by pro můj strach měl někdo pochopení. Viděl jsem to jasně, budu poslední systémem start - cíl, teda pokud se do toho cíle dostanu. Stoupání na skály, dotahuji se, kopce mi jdou, stehna ztužená v mládí tisíce kilometry na kole si vzpomínají, jaké to bývalo. V seběhu mi zase všichni utíkají, jsem sám, ale mám vizuální kontakt. V tom druhém, největším stoupání dotahuji jednu slečnu a předbíhám ji, ona si trochu popošla. Na kopci však poslušně uvolňuji stopu a ona jak gazela, jejíž přítomnost v Libereckém kraji předznamenává změny klimatu, rychlými skoky mizí v porostu. Doženu ji až u napajedla na pátém kilometru, kterým já opovrhnu (přece to všechno nevypiju maratóncům). Pořád čekám na nějakou únavu, ta ale nepříchazí, tak přeřazuji na vyšší rychlostní stupeň, což u mě znamená z dosavadních 6:20 na 5:50 na km. Na sedmém kilometru míjím čtyřčlennou skupinku, jsem svěžejší než na startu, pádím do cíle, poslední kilák dokonce tempem jen lehce přes 4 minuty na kilometr. Co to je? Šlápl jsem na čarovný kámen? Možná, v každém případě mi to sedlo. Závod se běžcům, se kterými jsem se bavil, líbil. Mě teda rozhodně, bude tu někdy půlnoční běh?

Je velká škoda, že to sem máme z Ústí hodinu autem, na zimní nabírání objemů je to tady naprosto ideální. Tak je holt musíte nabírat jinde, nebo se projet. Pro mnoho ústečáků končí sezóna půlmaratónem a maratónem příští týden na stezce, tak ať se Vám dobře běží. Pomalu dostává podobu Ústecký krosový pohár 2017, propozice lednového Běhu Milana Varcholy mám už od Vládi v mailu. Termínovku všech ústeckých běhů na rok 2017 najdete opět na našich stránkách.