Když mi Peťka Fiklíková oznámila, že plastové talíře tentokrát na Dubické neuvidíme, a že svými informačními kanály poprosí účastníky o vlastní ešus, vzpomněl jsem si, jak se ve Středohoří hospodařilo před sto lety, tedy prakticky bezodpadově, vše se v domácnosti zpětně spotřebovalo. Je to první krok k bezodpadovému závodu? Já už tedy poptal v Číně pásky k čipům ze speciálního papíru.

Zpátky k těm ešusům, základ slova je sice v němčině, ale ešus jsme si přisvojili, já ten svůj vozil na tábory, na chmel, na čundry. Komu vadí hliník, může si dnes vybrat třeba nerezový nebo dokonce z titanu určený pro trampy milionáře (spolu s celtou z nanovláken). Já ten svůj vyhrabal ze skříně. Byl tam dlouho, ale zvonil jako zamlada. Peťko díky, že mi připomněl všechny ty báječné chvíle, co jsem s ním zažil. Zítra jsem s ním ve frontě na jídlo!