S mírným zpožděním cca 5 minut odstartoval v 10:50 nesoutěžní běh na 1 km, který si snad všichni účastníci dostatečně užili. Po doběhu a dekorování medailemi v rychlém sledu za sebou vyrazili nejprve borci na hlavní závod a v druhé vlně na ten doprovodný na 2,5 km. Na této trase trvalo Tomáši Popkovi jen něco málo přes deset minut, aby proběhl jako absolutní vítěz cílem, před Janem Kruschinou a vítězkou mezi dívkami Sabinou Hruškovou. V kategorii chlapců si zlato vyběhl Kryštof Princ, stejný kov mezi ženami pak vybojovala Jana Ptáčková. Do cíle nakonec dorazilo 104 běžců.
Mezitím se na trase hlavního závodu vepředu seřadili všichni favorité, až před první stoupání na cestě k rozhledně se nikomu nechtělo moc tahat. V něm zabral Zdeněk Pinc, na zádech si vezl Michala Vokrouhlíka. "Tam šli dopředu a udělali si malý náskok," hodnotil Petr Zuda tento okamžik. Zdeněk Pinc vysvětloval: "Potřeboval jsem si soupeře otestovat, abych věděl, co mám běžet. Brzo jsem poznal, že (Michal) bude o něco lepší v sebězích, na rovince to vypadalo vyrovnaně, bylo mi jasné, že budu muset útočit ve stoupáních." V kontaktu běželi oba vedoucí běžci až zpět do Dubic, kde Zdeněk využil lepší znalosti trati a zabral, jak si předsevzal, ve stoupání k vodárně. Vypracoval si náskok, který se nakonec ukázal jako rozhodující. "Seběh zpět není tak prudký, neztrácel jsem v něm a poslední úsek lesem jsem si už věřil, že to dotáhnu," říkal po doběhu. Časem 32:14 zaostal jen 4 vteřiny za traťovým rekordem Pepy Procházky z roku 2016. Michal Vokrouhlík doběhl se ztrátou 20 vteřin na druhém místě, obhájce prvenství Petr Zuda v čase rovných 33 minut pak na třetím místě. "Běžel jsem dobře, ale kluci běželi líp," říkal mi s úsměvem po závodě. Byl s výkonem spokojený, jeho čas je srovnatelný s tím loňským vítězným. Josef Procházka přizpůsobil tempo náročnému programu a v klidu si pohlídal vítězství v kategorii. Za ním proběhli cílem Otakar Kohl a Lukáš Eliáš. Následovali tři borci v kategorii mužů nad 40 let v pořadí Sádovský, Svoboda a Slezák (2., 3. a 4. místo v kategorii). "Běžím popátý a poprvé jsem si zaběhl," kroutil hlavou Míra Svoboda, který "nevybral" zatáčku pod rozhlednou. "Křičel jsem na něj, jinak by asi běžel až k Labi," dodával Vláďa Slezák, který byl po nemoci a pauze se svým výkonem spokojený.
Mezi ženami to nakonec tak napínavé nebylo. "Zdrhla mi hned po startu," žalovala v cíli Zuzka Rusínová na Jarmilu Sobeckou: "Viděla jsem ji pořád před sebou, ale nic mi nedovolila, jen si mě přes rameno kontrolovala. Snad ji nebolí za krkem," smála se ještě. V absolutním pořadí doběhly za sebou na 14. a 15. místě, skvělá Jarmila Sobecká nejen že si ohlídala dvanáctivteřinový náskok v cíli, ale časem 38:14 o jednu jedinou vteřinu ještě Zuzce vzala traťový rekord z roku 2015. I Zuzčin čas 38:26 by v jakémkoliv jiném ročníku znamenal vítězství, holkám to prostě běhá a zaslouženě si obě vychutnaly ve své kategorii nejvyšší stupínek. Mezi ženami do 40 let na stupně Zuzku doprovodily Kamila Turková a Miroslava Ernestová. S Jarmilou pak stupně sdílely Lenka Bucharová a Lenka Růžičková. Určitě musím zmínit i výkon letos sedmdesátileté (kdo byste to řekl, když jste ji při doběhu viděli) Naděždy Lédlové z Teplic, která si užila závod v čase lehce nad hodinu. Jen o rok mladší Miroslav Glier zaběhl dokonce čas 48:39.
Celým dnem, který byl nakonec skoro o deset stupňů chladnější než slibovala předpověď, provázel David Cihlář. Organizátorka Petra Fiklíková na závěr poděkovala všem účastníkům a omluvila se za to, že pro všechny nestačily připravené medaile, které slíbila doposlat. Jarní Dubickou jsme vstoupili do ústeckého běžeckého jara a už příští víkend nás čekají štafety na Střížáku.
