Byli jsme osloveni Musher Klubem JCC ke změření jejich klubového "závodu" či spíše tréninku. Dorazili jsme na příslušné místo a v potemnělém lese se šli společně se závodníky seznámit s tratí. Ke značení posloužily odrazné štítky připevněné na stromech a svítící tyčinky, které značily odbočku. V potemnělém lese to zkrátka jinak nešlo a ani čelovka v mlze v jedné z pasáží zrovna nepomáhala. Organizátoři tohoto nevšedního sportovního klání připravili reflexní čísla, což usnadňovalo zaznamenávání jednotlivých průběhů závodníků.

Kilometrový okruh byl vyznačen, prezentace závodníků dokončena a mohlo se jít na to. Přesunuli jsme techniku hlouběji do lesa, usadil jsem se do své pohodlné časoměřičské židle, částečně se skryl pod deštník a závod započal. Intervalový start po 10 vteřinách a závodníci společně se svými čtyřnohými miláčky se mohli vypravit na trať, která rozhodně nebyla jednoduchá. To, že se běželo naplno a že to nebyla ona procházka pověstnou růžovou zahradou, dokazuje i slovo vítěze, který se na trať vydal jako první: "Při prvním seběhu pes ještě nevěděl kudy má běžet a poslal mě v zatáčce k zemi."

V cíli se sešlo všech 9 závodníků bez výraznější újmy, proběhlo vyhlášení s předáním cen a medailí vítězům.