Nejlépe to šlo běžcům v Brně, skvělý Jozef Koščak zaběhl v roce 1932 český rekord 32:31,3 a o rok později ho vylepšil jeho kolega z Moravské Slavie Brno Jan Slezáček časem 32:27,4. Tento československý rekord platil až do roku 1948, kdy ho překonal Emil Zátopek, který o rok později vyrval z dlouhodobé finské nadvlády i rekord světový.
Předválečné atlety sdružovala Československá atletická amatérská unie. Ta byla rozdělena do deseti okrsků. Dělení bylo regionální (Jihočeský, Středočeský, Východočeský, Západočeský, Přerovský, Západomoravský, Východoslovenský, Západoslovenský) a národnostní (Okrsek německého svazu a Okrsek maďarského svazu). Německé kluby z celé republiky tak byly ve stejném okrsku, např. v roce 1934 DFK Aussig, ASG Brünn, BTV Brünn, GEV Gablonz, VSK Lovositz, DEHG Prag, DTV Prag, DSV Česká Lípa, RSK Reichenberg, YMCA Reichenberg, DSV Warnsdorf, DSW Witkowitz, DTS Olomouc. To byl ale také poslední rok, kdy DFK Aussig byl členem atletické unie, příští rok z ní vystoupil. DFK vznikl v roce 1900 jak je z názvu patrné jako německý fotbalový klub a jako takový existoval až do roku 1940, kdy byl přejmenován na NSTG Aussig a přesunul se ze hřiště v Trmicích do Předlic. Klubové barvy DFK byly černá a bílá. Atleti přidružení ke klubu nedosahovali výkonů, které by stačily k umístění v první desítce republikových tabulek v jakékoliv disciplíně, na rozdíl třeba od atletů Lovosic. Od roku 1935 tedy ústecká atletika nebyla nijak organizovaná.
To se změnilo až v roce 1946, kdy byl založen lehkoatletický oddíl při Sokole Ústí nad Labem, ženské družstvo bylo založeno o rok později. Již v roce 1946 dosáhl Dr. Tippmann v hodu diskem výkonu 40,91, za což mu patřilo 9. místo v republikových tabulkách, štafeta 4x400 m v nich byla časem 1:42,7 dokonce čtvrtá. Jako další důkaz rychlého vzestupu ústecké atletiky si můžeme uvést výkon dorostenecké štafety na 3x 1.000 metrů ve složení Karel Macoun, Jaromír Povejšil, Karel Hazdra 8:12,9. Dosáhli ho na domácích v závodech v Ústí 19. září 1948 a o vteřinu je překonala pouze štafeta Sparty. V tomto roce se nikdo rychlejší nenašel. Dalším skvělým dorostencem byl Antonín Balach, který uměl kilometr za 2:42,4 nebo Zdeněk Zůna (2:45,0). Nejvíce se na středních tratích zlepšoval Jaromír Povejšil, který v dorosteneckých tabulkách na 800 m vyšplhal až na 4. místo díky času 2:04,4. Ani nejdelší dorostenecký běh, 3.000 m, se neobešel bez významné ústecké stopy. Na konci čtyřicátých let u nás běhal Vladislav Kettner trojku za 9:48,6, Josef Medek za 9:52,0 a Zdeněk Jindra za 9:57,4. Dívky stejné věkové kategorie, tedy do 18 let rozhodně nezůstaly pozadu, právě naopak. V té době běhaly oficiálně jen sprinty, na 800 metrů si musely odskočit na závod k ženám, což byla dlouho ženská nejdelší trať. Slávce Škrabálkové (60 m - 8,2 s) a Heleně Vohradíkové (50 m překážek - 9,2 s) patřilo v tabulkách ČSR 3. místo, štafeta Ústí nad Labem na 4 x 60 m (Cipriánová, Berounská, Škrabálková, Vohradníková - 33,3 s) byla dokonce nejlepší v republice, nepřekonalo ji ani kombinované družstvo nejlepších běžkyň všech pražských oddílů! Dorostenky Ústí nad Labem byly tehdy za Rubenou Náchod 2. nejlepším atletickým oddílem v Československu. Oproti skvělé bilanci v mládežnických kategoriích je konec 40. let pro dospělé nepoměrně chudší, Vratislav Kytka zaběhl 10.000 metrů za 35:19,4. Na tehdejší dobu solidní čas, pod 35 minut běhalo v celém Československu jen 25 atetů. Dagmar Kudrnová se na 200 metrů vešla s časem 29,2 mezi českou nejlepší desítku.
Výborné výkony dorostenek byly příslibem, že i mezi dospělými zazáří v brzké době skvělá běžkyně. Nebyla to nakonec žádná z již jmenovaných, ale v tomto podhoubí rychle výkonnostně vylétla Bedřiška Müllerová. V roce 1950 byla mezi ženami prvním rokem a zcela suveréně začala okamžitě vévodit žebříčku žen na 800 m časem 2:24,2. V tom samém roce byla na 200 metrů třináctá, i to je odpověď na to, proč se více neprosazovala na kratších tratích dorostenek. Na tratě, pro které byla předurčená, si musela počkat až do dospělé kategorie. V té době ji chybělo do československého rekordu Marie Matesové, který zaběhla o rok dříve v Londýně, přesně 3,7 sekundy. Její výkonnost však strmě stoupala, na MČR získala titul za 2:22,4. Na 25. srpna 1951 bylo naplánováno mezistátní utkání s Maďarskem, po finiši ukázala časomíra v cíli 2:16,9! Samozřejmě šlo o nový československý rekord, ten stávající pokořila časem 2:20,0 i další z Češek na startu, Krista Junková z Rumburku. (Měsíc starý světový rekord Valentiny Pomogayevové byl 2:12,2.) S třetí půlkařkou, Marií Bartákovou předvedly v Budapešti ještě skvělou štafetu 3x800 m za 7:09,0 (rovněž národní rekord). Připomínám, že 800 m byla nejdelší ženská trať na oválu, mimo něj se běhaly krosy, kde byla Bedřiška Müllerová také velmi úspěšná. Délka trati na MČR odpovídala zhruba devíti minutám běhu. Titul v krosu v roce 1951 ale ještě nezískala, ten patřil Kristě Junkové. Bedřiška tenkrát pracovala na rychlosti tak, že se běžně účastnila i kratších běhů (100 m za 13,2; 200 m za 27,9, což byl šestý nejlepší výkon v ČR). Jistě impozantní obraz komplexní běžkyně, která o rok později na MČR v Praze v dresu Technoplynu Předlice posunula československý rekord na 2:16,6. V tomto pro československou atletiku magickém roce 1952 vyhrála i titul v krosu (2.800 m - 9:21,2).
Výčet všech titulů z MČR by zabral samostatný článek, stejně jako zaběhnuté rekordy. Ten další na 800 m zaběhla v Praze na utkání Československo - Maďarsko 11. 7. 1953 časem 2:13,5. Ženské tratě 400 m a 1.000 m nepatřily mezi oficiální, nejlepší výkony na nich nebyly tedy republikovými rekordy, sestavovala se jen tabulka nejlepších časů. Kilometr měla Bedřiška Müllerová za 3:14,0 (zaběhla ho hned v únoru na ústeckém stadionu) a 400 m za 59,4 s, to bylo v Bukurešti v rozběhu. V roce 1953 zvítězila na MČR v krosu s téměř půlminutovým náskokem. Absolvovala množství mezistátních podniků a startovala na nich mimo jiné i na 100 m nebo 200 m. Samozřejmě ne s takovými výsledky jako na své královské trati, ale už samotný fakt, že se mohla v mezinárodní soutěži postavit ve sprintu na start, svědčí o její komplexnosti.
Světová půlka šla ale dopředu nebývalým tempem a to především díky závodnicím ze Sovětského svazu, které v padesátých letech tomuto sportu dominovaly. Mezi lety 1950-1960 byl překonán světový rekord celkem devětkrát, vždy běžkyní ze Sovětského svazu, z 2:13,0 na 2:04,3. Ústecká běžkyně chtěla držet krok a tak dále posouvala svoje maxima. V roce 1954 z Předlic zamířila do Bernu, na Mistrovství Evropy. V rozběhu po doběhu na třetím místě z toho bylo 2:11,8, další rekord Československa. Ve finále, možná po trochu přepálené první čtvrtce, proběhla cílem za 2:13,6 na osmém místě. V tomto roce bylo 400 m uznáno oficiální tratí i pro ženy, takže její výkon 57,8 se stal také rekordem. Nezapomínám na další ústecké běžce na dlouhých tratích, ale v první polovině 50. let jsou nejen ve stínu skvělé české reprezentantky, ale nikdo z nich není ani v širší československé špičce. To neplatí o jiných disciplínách, třeba skvělých výkonech ve výškařském sektoru. Ale z běžců za zmínku stojí až výkony Alfreda Štubnera z roku 1954, trojku zaběhl za 8:40,6 a pětku za 15:17,8. To už jsou slušné časy, ale v Zátopkově království se vynořilo tolik běžců, které inspiroval, že to stačilo v českém měřítku na umístění kolem 20. místa v rámci republiky. Vždyť např. 10 km pod 31 minut umělo 7 běžců. V ženách zaběhla Marlena Košťálová čtvrtku za 62,5, byla bezpečně mezi deseti nejlepšími. Na nejdelší ženské trase, půlce, se do dvacítky vešly tři další závodnice Ústí - Dobruše Pochylová, Marie Topičová a Marlena Košťálová. Jejich časy kolem 2:30 vypadají v porovnání s časy Bedřišky Müllerové hůře, ale nesmíme zapomínat, že nikdo jiný třeba v roce 1955 nezaběhl čas do 2:20. Čas 2:30 tak bezpečně stačil na druhou desítku v celostátním měřítku. Ústeckým běžkyním se skvěle vyvedlo MČR v krosu 1955. Spolu s vítěznou Müllerovou se o mistrovský titul v družstvech postarala pátá Pochylová a šestá Dušková! Alfred Štubner se dále zlepšoval na své hlavní trati 3.000 m, v roce 1955 ho stlačil na 8:35,6. Zdeněk Hauenschild běžel pětku za 15:50,4, což stačilo na první padesátku v ČSR.
V roce 1956 běžel Alfred Štubner 3.000 m za 8:34,4 a Jan Kulhavý 5.000 m za 15:38,8. Tento čas v následujícím roce vylepšil až na 15:18,4. Na tuto trať přesedlal i Štubner a v roce 1958 zaběhl 15:05,0 - 20. nejlepší čas v ČSR. Ještě lepší však byl jeho výkon na kilometru, rovných 2:30,0 stačilo na 13. místo tabulek. Z běžců, co běhali pětku kolem 15 a půl minuty, zmiňme ještě Vladimíra Šauera. V roce 1959 zaběhl na dráze 15:34,0. Na Běchovicích potom obsadil z českých běžců 20. místo časem 33:52,0.
Mezitím pokračovala obdivuhodná dominance Bedřišky Müllerové, od roku 1958 Kulhavé. Celé desetiletí vévodila české půlce a krosu. Její vyrovnanost je obdivuhodná (1955 - 2:12,7; 1956 - 2:11,6; 1957 v Krakově - 2:09,3; 1958 - 2:09,9; 1959 - 2:11,1 a v Budapešti před olympiádou 1960 - 2:08:0). Účast na olympiádě v Římě, společně ve družstvu s Danou Zátopkovou či Jiřím Skoblou, byla zaslouženou odměnou za léta dřiny a skvělé reprezentace ČSR a Ústí nad Labem. Její rekord 2:08,0 vydržel ještě 6 let, nejprve jej v roce 1964 třikrát (!) vyrovnala Dobra Žáková z TJ Gottwaldov, ale nepřekonala, rekord neodolal až její oddílové kolegyni Marii Ingrové, která 14.8. 1966 posunula československý rekord v Sofii na 2:06,8.
Vynikajícího úspěchu koncem 50. let dosáhla na stejné trati i Dagmar Košilková, v roce 1957 ji v tabulkách patřilo senzační 3. místo za čas 2:17,0. Nemohu nezmínit druhou vynikající ústeckou běžkyni, která získala za své výkony spolu s Bedřiškou Kulhavou titul Mistra sportu. Libuše Říhová - Strejčková byla sprinterka, proto se ji nevěnuji detailně, ale to nijak nesnižuje její skvělou výkonnost. Byla pětinásobnou MČR na 100 m (1953-1957) a sedminásobnou na 200 m (1953-1959). I ona byla držitelkou českého rekordu.
V republikových tabulkách je celá řada skvělých ústeckých atletů v neběžeckých disciplínách, funkcionářů, trenérů. Tato historie by si zasloužila komplexní zpracování (pokud neexistuje), nejenom tento můj běžecký exkurz, ve kterém jsem se snažil vypíchnout to nejdůležitější. Končím rokem 1960, kdy další skvělý ústecký atlet Alexandr Bílek vyhrál dorostenecké MČR v chůzi na 10 km a odstartoval svoji skvělou kariéru. O tom ale až v příštím dílu.