V půl dvanácté se ozval výstřel a už se upalovalo. Na trasu vyrazilo i pár Ústečáků, a nejrychlejší Ondřej Chour běhal letos za AC Ústí a pomáhal mu v Opavě v baráži o extraligu, vždyť umí 1500 metrů hluboko pod 4 minuty, vyhrál tam i osmistovku a výrazně bodoval i na čtvrtce. Tady z toho byl čas 31:02 a více než minutový náskok před Petrem Cmuntem, třetí v mužích doběhl Tomáš Kolařík. Dáša Musilová absolvovala během čtyřech dnů třetí závod a zvítězila mezi všemi ženami (39:12), půl minuty před Janou Václavíkovou a necelou minutu před českolipskou dorostenkou Adélou Veselou.

"To je normálně poklad, oni ani neví, co tady mají," říkala mi po závodě Jana Nováková. Že by středověcí loupeživí rytíři při toulkách kolem Bezdězu ukryli naloupené cennosti a Jana je objevila? Kdepak, mluvila o trase závodu i dalších cestách, kterými je křížem krážem protkán les mezi Doksy a Bezdězem. Měkké podloží vyplněné pískem různé konzistence a přikryté mechy a jehličím z borovic hýčká klouby a vazy běžců. Je to pravda, mít za barákem takovéhle terény na nabírání kilometrů, co by dělali ortopedi? Jarda Novák se tak nerozplýval, dorazil do cíle za necelých 39 minut, třetí ve své kategorii a vyrazil na houby. Asi ho také při běhu zaujalo, jak stovky lidí za pomocí důmyslných vozítek, tašek, baťohů a prarodičů tahají z lesa tuny hub. Na sedmém kilometru jsem dokonce slyšel motorovou pilu a u cesty stálo auto s károu. Podle mě hřib.

Práce organizátorů byla skvělá, od prezentace po výsledkový servis, určitě se můžeme těšit na další ročníky. Na závěr jen dodám to samé co vloni - přijďte tenhle závod vyzkoušet.