Nechybí ani Pavel od šachů, plno lidí je přes řeku. Já ani ten druhý neřekl, kde je záchod, ale našli jste ho. Mladej běžel na otočku a vy jste se postavili na start. Prááásk. V cíli zůstaly jen fanynky dvou Jirků, Masorsiče a Jehličky. Sledovali jsme společně záběry z vrtulníku, jak vypadá čelo závodu. A pak už přiběhl Kuba, Jirka a Vašek a další a další, mezi holkama Sabina, Radka a Lenka a taky další, jé těch bylo. Jirka Vlček: "V Roudnici trvá dlouho vyhlášení, tak jsem jel sem." Tak jsem to musel udělat rychle, Jirka ho ani nestihl, tady to frčí. Každý si vzal medaili, co dělal ten jiný Jirka, který měl ten fanklub v cíli a ta Zuzka, co ji zkoumají vědci, kde bere tu pozitivní energii. Lukáš mi představil svoji krásnou a milou manželku, nabídla mi tykání, a já byl rád. Míša mi dala dárek, doma mě vyslýchali proč, já měl radost. Kluci stáli na stupních, nikdo si jich nevšímal, ostatní se fotili mezi sebou, tak zase slezli. Pak se něco stalo a všichni byli pryč. Já jsem mohl skládat. A u toho jsem se usmíval. Doufám, že vy cestou domů také!