Když jsem se v minulém týdnu bavil s Radkem Narovcem, majitelem behej.com, vzpomínal na nejmenovaného brněnského závodníka, který má už po kilometru běhu pěnu u úst, ale hlavně všem okolo sprostě nadává. Každý má jiný rituál, který mu při běhu pomáhá, hlavně že nemá vzteklinu doopravdy. V Česku, jako zemi, kde se už přes deset let tato nemoc nevyskytuje, nám odpadají starosti, které řeší třeba běžci v jiných zemích. Uvědomil jsem si to před pár dny, kdy jsem běhal v Chorvatsku a po vyběhnutí z turistických oblastí do kamenných polí, plání a voňavých lesů, jsem potkal minimálně tři psi jevící známky toulavosti. Můj zjev a výraz je naštěstí odehnal, ale hezčí běžci by nemuseli mít tolik štěstí. Pak by šel výkon opravdu stranou. Takže buďme rádi, že se u nás můžeme soustředit hlavně na ty časy a endorfiny, koukněte se na následující pozvánky na další běhy v Ústí.

Místo startu u autodromu v Sosnové je pro závodníky skvělé, bezproblémové parkování a na start sto metrů, rovnýma nohama na cestu s pískovým podkladem přikrytou jehličím borovic. Letos však v původním termínu na konci března autodrom pořádal velkou motoristickou akci a na běžce nezbyl prostor. I proto pořadatelé z českolipského atletického klubu museli závod přesunout až na 12. června, což se podepsalo na účasti.

foto a text Miroslav Vlach

Všichni tvrdí, že uhlí už kutat nebudeme, ve Varvažově se každý rok schází borci, co na uhlí nedají dopustit. Sedmý ročník Uhelného muže přivítal 34 pětičlenných týmů, soutěžilo se ve dvanácti disciplínách, které vyžadovaly sílu, vytrvalost, odvahu a vtip. Bez dopingu šílenci ručkovali ve větvích stromů nad vodou, vrhali špalkem do dálky, trhali lana, stavěli vory, svým trénovaným dechem provokovali vodníky a v mazlivém blátě nabízeli svá těla hladovým divákům. Byla to dřina, na bednu chtěli všichni. Závěrečný běh s kbelíkem uhlí kolem rybníka vyhrála žena, což nikdo ze svalovců nečekal. Jmenuje se Jaroslava Bendlová a byla z týmu Marná Snaha. Pozor přátelé! Kdyby náhodou tato dáma dorazila na Střížák, tak máte problém. Běhá jako dobře promazaný robot Nejstaršímu nadšenci bylo sedmdesát let, jmenuje se Pavel Čmelík a v blátě se pral jako malý kluk. Vítězné družstvo si už nevybavuji, ale na tričku měli kluci nápis Pussy Team. Byla to místy pastva pro oči. Svalnatí kluci atakovali Ninja Faktor, krásky v bikinách se předkláněly tak, že rozhodčí měl závrať. Příští ročník si nenechte ujít.

Dnes jsme vyrazili na cyklo závod - Velkou cenu Lafarge. Na 200 účastníků čekala skvělá organizace, občerstvení a moderátor David Cihlář. V předvečer závodu museli pořadatelé změnit část trati vzhledem k negativnímu postoji ochranářů. V hlavním závodě dlouho jasně vedl Petr Cmunt (o jednu a půl minuty), ale problém s řetězem mu nedovolil závod dokončit. Podívejte se na výsledky a stáhněte si diplomy v závodech na 16 km a 22 km - ve výsledkové listině "Celkem" klikněte na svoje startovní číslo. 

Oficiální výsledky:

Elite Celkem Kategorie

16 km Celkem Kategorie

Děti Celkem

Foto Miroslav Vlach

Výsledky děti 6-8 let   Výsledky děti 9-11 let 

Výsledky děti 12+   Oficiální výsledky absolutně

Oficiální výsledky Muži do 49 let   

Oficiální výsledky Muži nad 50 let

Oficiální výsledky Ženy do 44 let 

Oficiální výsledky Ženy nad 45 let

Dva kilometry před cílem běžela po jižním břehu jezera Milada dvojice Pinc - Procházka. Dvacetilety Zdeněk Pinc má na svůj věk výbornou dlouhodobou vytrvalost a právě zde Pepovi Procházkovi cuknul a vítězství si pak už pohlídal. Oba tito borci běhají závody prakticky každý týden a je těžké je porovnávat, během roku kolísá výkonnost a každý se připravuje na jiný vrchol sezóny, o čemž nejlépe svědčí, že o den dříve na pětce v Hostěnicích bylo pořadí obrácené. No neřekli byste, že vzhledem k věku obou běžců, to bude přesně naopak?

Jen v ústeckém okrese můžeme napočítat 205 Milad, tedy dívek a žen věčně mladých, slovo totiž pochází ze staroslovanského Mlada. Tahle Milada je tedy na ústecku dvěstěšestá, a její porod byl poněkud komplikovanější. Trval přes devět let a za tu dobu do jámy bývalého lomu nateklo přes 35 miliónů kubíků vody. V neděli 5. června si ji můžeme prohlédnout ze všech stran (shora tedy ne, ale to stejně vypadá jako žralok kladivoun) na druhém závodě Ústeckého běžeckého poháru s Mumií. Loni se tady proběhlo 239 běžců, kteří dobře věděli, proč přijet. Kolik jich bude letos?

To byla panečku paráda, to se jen tak nevidí.  Stovkaři startovali za tmy ve čtyři ráno a to nad Libouchcem řádila pěkná bouřka. Pouze osm statečných si trouflo na trasu, kterou spojovaly tři rozhledny, Komáří vížka, Děčínský Sněžník a Erbenovu vyhlídka. Bezvadně značená trasa slibovala dobré časy a hlavní pořadatel Honza Adamec oprávněně čekal, že jeho tréninková nabídka (13 hodin) bude překonána. Hned čtyři borci se dostali pod jeho normu, vítěz šokoval skromností a tanečním krokem, masáž vůbec nepožadoval. "Nejsem žádný specialista na dlouhé tratě, běhám sice denně, ale jen tak pro radost. Tohle byla má první stovka. To víte, že mě bolí nohy, ale vyhlídka z těch kopců byla parádní. Vůbec nevím, kdo byl druhý. Samozřejmě byla horší druhá polovina, ale Sněžník jsem si vychutnával. Příště určitě přijedu," prohlásil vítěz a na světelné tabuli se objevil jeho čas, který vyrážel dech - 11:17:29. Druhý byl Josef Holoubek (12:06:15), třetí Petr Dvořák z Prahy (12:10:17). Samozřejmě, že se běžela i padesátka a pětadvacítka. Dokonce i děti měly svůj závod. Prostě povedená akce!

Miroslav Vlach